Vážení nájemníci

Od 1.1.2016 jsou pro zpracování rozúčtování závazná ustanovení zákona 104/2015 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Zákon 104/2015, § 6, odst.(3): Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemce služeb s měřením nebo zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody. Neumožní-li příjemce služeb instalaci stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky.

Vyhláška 269/2015 Sb., §3, odst.2: Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy, nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců služeb, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice. U ostatních příjemců služeb se vychází pouze z náměrů měřidel podle zákona o metrologii, nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění.

Poskytovatel služeb provede úpravu výpočtové metody takto:

Hodnota nákladu na vytápění příjemce služeb, jehož rozdíl překročil stanovenou limitní hodnotu, vztažená na 1 m2 započitatelné podlahové plochy příjemce služeb, se upraví na limitní přípustnou hodnotu nákladů na vytápění na 1 m2 započitatelné plochy, tedy 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, v případech, kdy nebyla dodržena spodní hranice 20 %, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případech, kdy nebyla dodržena horní hranice 100 %. Upravený náklad na vytápění příjemců služeb je pak násobkem výměry započitatelné podlahové plochy a hodnoty upravené a takto stanovená upravená hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb se odečte od celkové částky nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb podle zákona, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období, budou náklady spotřebitelských jednotek, ve kterých uživatelé teplem nehospodařili a jejichž náklady na spotřebu tepla přesáhly 100% od průměru vztaženého na 1m2 spotřeby objektu, značně vyšší.

Značné rozdílné budou také náklady u spotřebitelských jednotek, ve kterých je odečtena nižší spotřeba než -20% od průměru vztaženého na 1m2. Náklady spotřebitelských jednotek, které mají vyšší původní náklady než +100% od průměru vztaženého na 1m2, vycházejí v zúčtovací jednotce po úpravě výpočtu ve shodné výši.

Nezáleží přitom na tom, jestli má jedna spotřebitelská jednotka hodnotu původních nákladů např. + 100,01% od průměru vztaženého na 1m2, druhá +120% od průměru vztaženého na 1m2 a další +145% od průměru vztaženého na 1m2. Obdobná situace je u spotřebitelských jednotek, které mají nižší původní náklady než -20% od průměru vztaženého na 1m2.

Náklady ze základního výpočtu zůstávají nezměněny pouze v případě, že všechny spotřebitelské jednotky vyhoví předepsanému kritériu -20% +100% od průměru nákladů vztaženého na 1m2.

Ke stažení